Vyjádřením ministerstva školství a české školní inspekce do médií se situace ohledně povinnosti domácích úkolů pro mnohé ještě více znepřehlednila. Nabízím tedy pokračování analogie s pokutou za překročení 45km/h.

Řidič: Pane strážníku, proč tedy dále trváte na té pokutě za překročení 45km/h v obci, když je v obci povolená padesátka, a navíc na cestě na mém soukromém pozemku, na který se působnost zákona o provozu na pozemních komunikacích ani nevztahuje?

Policista: Víte, mluvčí ministerstva dopravy ale řekla do médií, že to takhle pokutovat můžeme podle vlastního uvážení, protože řidiči jsou povinni plnit naše pokyny, a náměstek dopravního inspektorátu taky řekl do médií, že je náš postup v pořádku, tak my teď čekáme, jak rozhodne ministerstvo vnitra.

Řidič: Já myslel, že žijeme v právním státě, a že úředníci na ministerstvech zákony měnit ani dávat jejich závazný výklad nemohou. Neměli bychom se tedy dál řídit podle toho, jak to v tom zákoně je, nebo jak to vykládají a odůvodňují právníci? Mně z toho pořád vychází, že ten zákon platí stejně pro všechny, a že ta Vaše pokuta je neplatná.

Policista: To já vám nemohu říct. My čekáme, jak se to celé vyvine. Do té doby, bych uvítal, kdybyste tu nepřekračoval 45km/h a uhradil veškeré pokuty s tím spojené.

Řidič: Rozumím. No já ty pokuty určitě platit nebudu, protože je i nadále považuji za nezákonné, a zatím mě nikdo nepřesvědčil o opaku. I já jsem ale zvědav, jak se to vyvine. Do té doby bych uvítal, abyste to nepokutovali, a abyste bez mého svolení nevstupovali na můj pozemek. Tak zatím na shledanou, a přeji Vám úspěšný den.